49. Přijetí a odmítnutí

"Prožitím určitý zkušenosti máme možnost tu zkušenost pochopit, anebo ji
ignorovat. Tou ignorací můžeme nastolit stav mysli, kdy to nechápeme, a tím
vznikne pole pro možnost, že se nám ta zkušenost bude vracet. Je to úplně
mechanická záležitost. Jakmile něco odmítneme, vyvoláme napětí v mysli, v
existenci samotný, a jakoby zastavíme průchod toho dění. Jakoby odrazíme část
té situace, odmítneme ji. Ona odejde a jelikož musí následovat svoje
zákonitosti, vrací se nám tak dlouho, až naše ignorance povolí a my ji
přijmeme, Pochopením té zkušenosti. A můžeme jít dál.

Můžeme to pozorovat každej den, od nejjednodušších případů až po ty složitější.
Ty nejsložitější nejsou žádný zvláštní případy, to jsou jenom nakupený ty
jednoduchý. Je to jako s tím legem, o kterém jsem mluvil, jsou to jen kostičky,
ze kterých se poskládají různorodý tvary situací, dění, objektů, subjektů.
Platí to pro mysl vnější - svět, který vidíme kolem, i vnitřní svět představ a
snů, všeho. Prostě je to skládačka... a my se můžeme tvářit, že vidíme odsud
potud, nebo toho vidíme větší kus, nebo to vidíme úplně celý. Čím víc přijímáme
skutečnost takovou, jaká je, tím menší problém je tomu rozumět. Chápání věcí,
rozumění věcem není nabývání informací, ale absence umělých struktur v tý části
mysli, která je individuální, a tím pádem se v ní může obrážet všechno, co v ní
je.

Takže čím víc se člověk osvobodí od čehokoliv, co držel v obsahu svý mysli, tak
se otevírá horizontu Mysli jako takový, celý. Čím míň toho vlastní, tím vlastně
víc vidí do tý veliký Mysli, aniž by nutně musel přestat existovat jako
individuální mysl, protože schopnost existovat jako individuální mysl patří do
obsahu Mysli takový, jaká Je. Přirozená... někdo tomu říká Bůh, někdo
Absolutno... "



Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz