27. Jak to udělat, abych
byl opravdovej, když zrovna nejsem opravdovej
?

"Když člověk není opravdovej, nebo si myslí, že není opravdovej, tak v tom
momentě nejlepší cesta, jak se stát opravdovým, je si to přiznat. Okamžitě se
stáváš opravdovým i s jakýmkoliv obsahem mysli, jakkoliv libým nebo nelibým. To
znamená ať se v tvý hlavě děje, co se děje, ať jsi byl úspěšnej nebo
neúspěšnej, ať jsi udělal průšvih, nebo cokoliv, pokud budeš dělat, že to není
tak, jak to ve skutečnosti je, tak jsi neopravdovej.
Pokud si ty věci přiznáš, tak jseš opravdovej, v tom momentě. A to už je jedno
- říkám znovu - jak to kvalitativně pro tenhle svět vypadá nebo jak se to soudí
obecně, společensky, sociálně, kulturně, všelijak.
To s tím už vůbec nemá co dělat.
To znamená, že když člověk pátrá po opravdovosti, často se dostane do situace,
kdy neví.
A snaží se ten moment, kdy neví, zaplnit nějakým přesvědčením nebo představou.
A to je ten moment, kdy se stává neopravdovým.
Protože místo toho, aby si přiznal, že neví, tak zaujme - i když v dobrým
úmyslu - nějakou svoji třeba i nejlepší představu o tom, jak by to mělo bejt,
nebo jaký by měl bejt, nebo cokoliv v tomhle smyslu, tak se dostává na šikmou
plochu a ta ho oddaluje od něho samýho.
Ztrácí pomalu ze zřetele, že neví, jestli je zrovna opravdovej nebo ne.
On se snaží si vnutit "Aha, tohleto jsem... nebo nejsem... "
Třeba si budu říkat "Nejsem opravdovej", ale bude to motivovaný jen
falešnou skromností.
Kdy bytost si nedokáže přiznat, že opravdu neví.
Nebo nedokáže se poznat, že by mohl bejt opravdovej, protože se nedívá na to
tak, jak to je,
dívá se na to skrz filtry - společenský, kulturní, skrz filtry vlivů výchovy z
dětství, autorit a podobně...

Upřímná touha a snaha opravdově popsat, co se v tom člověku děje, to je na tom
důležitý.
Není problém něco nevědět nebo mis-interpretovat nebo mít falešnou představu,
pokud jsme připraveni v momentě osvětlení tuhle falešnou představu odložit a
buď se jí zbavit nadobro, anebo ji prohlídnout jako pouhou představu, i s tou
hodnotou, jakou doopravdy má, což je tedy jenom představa.
To je vlastně moment, kam se tímhle dostanem - tam, kde situace doopravdy je.

Práce s myslí je... jako když je někde tříska.
Nemůžeme si vzít příručku a snažit se dočíst, jak tu třísku  najdem,
abychom ji mohli vyndat...


Když o ni zavadíme, tak prostě bolí.
My vlastně nepotřebujeme žádnou příručku, my se budeme dívat, sledovat,
mapovat v tý mysli, kde to drhne, a to je pro nás aktuální místo nebo problém,
to čemu bychom se mohli nebo měli věnovat.
Něco, co nám přichází na mysl, co nás nějakým způsobem oslovuje."

Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz