30. Blaženost

"Tyhle atributy tam jsou, ale často jsou zneužívané, nebo někdy dost
nešťastně používané autoritama, který používají duchovní výrazy a takzvaně
přísliby a vidiny, a spousta lidí se na to chytne ... Je to potom neštěstí,
když takovej člověk se o něco snaží, míří jakoby ku pravdě, ale jeho mysl je ve
skutečnosti otrokem ega, který chce sebepotvrzení. A takovej člověk třeba má
nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor,
nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to
zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit,
nějaký blaho... Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle
připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je
ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to
hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě
nemá. Ano, blaženost tu je, ale taky není. Jsme svědky toho, že blaženost nebo
extatický stav mysli tady je - není, stejně jako utrpení, bolest, všechny tyhle
věci. Když se na ně ale podíváme z větší blízkosti, uvidíme, že tyhle věci jsou
všechny tvořený, je to dynamická věc... To jsou všechno moje aktivity, moje
omyly, moje představy... není to tak, jak to doopravdy ve skutečnosti je... Je
vždycky na nás, co s tím uděláme. Opravdu nejsme vydaní na pospas nikomu a
ničemu, jenom sami sobě. A čím opravdovější budeme k sobě, tím rychleji se ta
struktura mysli bude ozřejmovat."