39. Přijít na to, jak to doopravdy je.

"Co kdyby se zkusilo vzít věci obyčejně, opravdu tak, jak jsou, nehledat
nic nového a jiného, a snažit se opravdu přijít na to, jak to leží, stojí, nebo
na čem to padá? Můžeme to zkusit ve vyloženě praktických věcech.

Co s tím v životě, co to pro nás znamená, když se snažíme najít, jak nás to
ovlivňuje. Už bylo řečeno, že když uznáme základní pravdy, věci se začnou
srovnávat samy. V našem osobním životě bych viděl jako užitečný začít s tím, že
sledujeme svoje vlastní myšlenkový procesy. Jak se bavíme s lidma, jak se
svejma bližníma, jakej máme pocit... Jsou věci, kterým rozumíme. Jsou věci,
který nás matou. Jsou věci, který nám nejdou dohromady. Jsou věci, který nám
zaklaply. Jsou věci, který bychom viděli ještě trošku jinak. To můžeme
pozorovat, a když se přestaneme snažit za každou cenu se dostat do pozice, že
my víme, tak si můžeme všimnout, že když chceme získat nějakou pozici - ať už
to je pozice ve světě práce, anebo pozici vědění - a když to chceme moc, tak se
to navrší v momentě, když o tom máme navíc představu. Místo toho, abychom se
snažili přijít na to, jak to doopravdy je, se snažíme přijít na to, že je to
tak, jak my chceme, aby to bylo
.

A když jsme schopni od tady toho upustit, pole mysli se uklidní, aniž by nutně
musela v mysli nastat nějaká prázdnota. A můžeme se v mysli orientovat a
sledovat její děje bez napětí a v jednodušším chápání, s pochopením.

Když se člověk snaží o nějakou duchovní praxi a uklidňovat mysl, ale je
rozhádanej se šéfem, je rozhádanej s manželkou, naštvanej na děti nebo na
kamaráda, tak nebude mít úspěch. Mysl se nevyprázdní, nepřijde do svýho
přirozenýho stavu, protože se to tam bude pořád cpát. Cpát se mu to tam bude,
protože to je aktuální. A aktuální to je proto, že na tom nějakým způsobem lpí.
Když budeme pozorovat věci, proč zaměstnávají naši hlavu, tak zjistíme, že je
to lpění, který nás u toho drží. A to může bejt buďto "pozitivní", že
něco chceme, a nebo naopak, že to nechceme. Že to odmítáme. To je to samý. Když
máme z něčeho strach, odmítáme to, nechceme to slyšet, nechci už toho člověka
vidět, nechci takovouhle zkušenost...... A je tady, když ne hned, tak za
chvíli, je to jen odročeno, do určitýho momentu.

Takže když přestaneme lpět jakýmkoliv způsobem, anebo se o to začneme snažit,
tak se věci zase začnou urovnávat samy. To znamená, když sedím v meditaci a
přichází mi to na mysl pořád, nechce mě nechat uklidnit, že jsem na někoho
naštvanej, nebo někdo je naštvanej na mě, ať právem, nebo neprávem, prostě když
je v mysli napětí, tak je pro mě aktuální se zabejvat tou věcí, která mi do mysli
vstupuje - místo abych se snažil s ní bojovat, místo abych se snažil ji
potlačit. Ano, můžeme to udělat tím, že to začneme pozorovat. U toho jsem si
všimnul jednoho efektu: když člověk cvičí objektivizaci, to znamená že se chce
dostat mimo vliv těchhle věcí tím, že je pozoruje, tak může dosáhnout úspěchu v
meditaci - řekněme - na dvacet minut, na dvě hodiny... a potká toho člověka a
je to v čudu. Nechci to degradovat, spíš bych toho využil, pokud jsem schopnej
se uklidnit, sedět, tak bych si měl tu zkušenost pamatovat a přenést ji do toho
momentu, kdy to je pro mě aktuální. To je praxe.

To znamená, že ta věc nekončí po těch dvaceti nebo čtyřiceti minutách, co jsem
seděl a snažil se o něco, ale pokračuje dál - vlastně ji aplikuju životě.
Kterej není ničím jiným než obsahem mý vlastní mysli. Proto bych od toho
neutíkal, ale naopak to používal a využíval. Chci téma k meditaci? Podívám se
do svý mysli, co je tam aktuální, co mě tíží, co mě trápí, nebo naopak co mi
dělá dobře, a můžu to tímhle způsobem sledovat. A - to znáte všichni - když je
někde nějaký napětí a člověk to srovná na vnější úrovni, tak nastoupí klid.
Nemusíte se vším bojovat. Ano, musíte bojovat předtím, abyste se přemluvili a
šli za tím a dali to do pořádku. Abyste udělali ten první krok. Bez ohledu na
to, co on... Je tu ještě další mechanismus, který řekne "no dobře,
já jsem to udělal, a on nic!" Mně nepřísluší tohleto hodnotit. Hodnocení
a posuzování je to nejhorší, co může bejt.

Takže já udělám ze svý strany to nejlepší a tím to pro mě hasne. Co s
tím udělá ten druhej, to už je jeho věc. Já jsem kdykoliv připravený zůstat
otevřený a ne se hodnotit "já jsem něco pro to udělal a jsem ten dobrej -
a teď už je to na něm!" Ne... Dám mu tu svobodu bejt, jakej je. Třeba
naštvanej, nebo i chytrej, vidí to třeba líp, než si já dovedu představit.
Vlastně se vzdávám svýho postu, svý pozice a svý představy o to, jako by to
mělo bejt. Nechám to tak, jak to je. Sleduju, jak to je. A tím indikátorem jsou
napětí v mysli."



Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz