38. Co je kontemplace ve stavu"nevím"

"Není tam ani pocit "já", vůbec nic - a neznamená to, že se tady
ten svět bortí. Tady ten stav nás v podstatě provází denně, pořád.
Neustále. Mezi každou myšlenkou, každým vjemem je vždycky takováhle pauza. My
takovou pauzu máme, a vůbec netušíme, že to je Ono. Že to je právě to, o
čem se mluví. Hledáme pořád za myslí, hledáme světlo... Ano, najdeme světlo,
ale to není za myslí, to se mysl zformovala do světla. Je to mysl, která se
tvaruje do různejch podob. Když ale dáme pozor - a často je to ve stavu "nevím"
- mysl se samovolně zastavuje. Všimli jste si toho? Sice při tom nemůžete
popřít, že víte, kde jste, že stojíte, sedáte, a tak dále, ale když nad něčím
přemejšlíme, meditujem, můžeme přijít do momentu, kdy vyčerpáme všechno, co
jsme si o daném tématu mysleli a co jsme si o tom představovali, atd., vlastně
se vyčerpáme a už nás nic nenapadá. A i kdybychom chtěli, tak se to jen tak
míhá, jen to tou myslí projde a akt uchopení té myšlenky k tomu nepatří. A
tohle bych viděl jako moment kontemplace.

Děláte to běžně, to nejsou žádný věci, který by byly někde schovaný na
nějakým skladě a tam stál policajt a pouštěl tam jenom někoho. Každej to má k
dispozici. A je to vzácnej okamžik, kdy se mysl takhle vyprázdní, a člověk
místo aby si toho všiml, že to je součást jeho existence, tak si myslí, že to
je špatně. Úplně mu unikne, že to je zastavení, nebo aspoň veliký zpomalení až
zastavení mysli jako takový. Že to je vlastně stav, kdy tady není nikdo a nic v
tom momentě. Že jsou kolem toho smyslový vjemy, tím bych se nenechal rušit,
protože ony nás v tom momentě neruší. Můžeme je pozorovat jenom jako kulisu a
můžeme si začít všímat toho, čemu se říká prázdnota. To je to "nevím".
To je k tomu nejblíž, to je v podstatě To... To je Nic...

To je zklamání, co? (smích v obecenstvu)

A to se může dotáhnout tak daleko, že když se na to někdo zaměří, tak bude
jenom To, jenom Prázdnota... nebude už ani žádnej smyslovej vjem, nic, a budete
prožívat opravdu jenom prázdnotu, čistý vědomí. To je jeden ze způsobů
existence, jeden ze stavů mysli. Který není o nic víc nebo míň než jakýkoliv
jiný než rozvířený a vytvarovaný stav, protože to je pořád jedna a ta samá
Mysl. Není to žádná odměna, žádnej post, není to vůbec nic jinýho.

Když si člověk tohle uvědomí a připustí, že je to opravdu tak, a začne bejt
schopnej to sledovat, tak to - pro mě - je opravdovej moment v tom, že si
přestanu něco nalhávat, že si přestanu přát a vymejšlet, že by to mohle bejt nějak
jinak a že by to mělo bejt plný Světla a plný pochopení a kontroly a já nevím
čeho všeho. Ne. Mysl je úplně obyčejná, proč by měla bejt nějaká
zvláštní? Vždyť je to Ona sama.

Když se budeme takhle stavět k věcem, doopravdy, tak jak jsou a jak je vidíme,
tak to všechno, co se chcete dozvědět těma všema meditacema, se samo začne
srovnávat. Samo. Jako když to všechno začne nacházet svoje místo. Takže
uvidíte souvislosti i ve věcech, ve tvarech a v mysli, která funguje jako
interakční, pohybová a dynamická - v tom světě se začne tohle srovnávat. Jenom
tímhle aktem, kdy jsem si uvědomil a uznal, že není žádný recept na to
jako tohlencto udělám, tohle se stane, nějakej Pámbu přijde a řekne ´Jo, ty seš
dobrej, tys na to přišel, od teďka to zvládáš a nic se tě nedotkne.´ Ne.


Přišel jsem na to, že jsem úplně obyčejnej člověk, a když budu lpět na těle
nebo na mysli, tak na čem budu lpět víc nebo míň, tak mě to bude víc nebo míň
bolet - to se dá vypozorovat úplně jednoduše - to znamená, že když pojedu
životem stejným způsobem jako doteď, tak můžu vidět : člověk se narodil, žije,
umře.... Co jsem? Hrouda hlíny, která se na chvíli rozezněla... To bylo jenom
moje přání, abych zůstal tím, za koho se považuju, někým, kdo to tady všem
natře, ukáže, že má pravdu, že na to přišel... Tohleto jsem muset pustit...
a když jsme tohleto pustil, tak se mi ulevilo! Protože jsem o nic nepřišel.
Ano, mám se neustále k dispozici takovou dobu... Chápete, co chci říct?"

Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz