57. Překročení

"A to je ten moment, kdy - když si to rozebereš - je možnost to překročit
tím, že rozhodnu jinak. To znamená, že když zjistím, že já jsem
naštvanej na policajta, kterej mi dal botičku, a přitom jsem si vlastně
zaparkoval s vědomím toho, že parkuju blbě a říkal jsem si "risknu to,
třeba mi to vyjde, Pánbůh mě ochrání"... a Pán Bůh se na mě vykašlal, tak
to svedu na policajta nebo já nevím na co, místo toho, abych si řekl "jo,
všechno to proběhlo tak a tak, no... můžu bejt naštvanej, ale to mi nic
nepomůže... byla hra a nevyšlo to". Prostě jsem si zahrál a je zbytečný
dělat, že to tak není. Může mě to štvát, to je naprosto v pořádku. A můžu teďka
začít zkoumat, proč mě to naštvalo. Protože jsem si věřil, protože jsem si
myslel, že třeba mám s Pánem Bohem lepší smlouvu než pan policajt (smích z
obecenstva)
.

Když se věci se osvětlujou, když do nich jdeme, když sebe objevujeme, svoje
pohnutky, motivace, všechno... tak máš pravdu, že pořád to ještě nestačí. Tam
nás ještě nic moc nebolí. Tam jsme schopní jít. Ale v momentě, kdy se cítíme
špatně nebo jak se cítit nechceme, to jenom opustit a rozhodnout se jinak - tam
už se překračujeme. To je opravdu krok do neznáma."



Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz