42. Motivy

"Ano. A začít u toho, co je pro mě aktuální. Co mám dělat? Mám svůj denní
život a v něm probíhá všechno, o čem tady byla řeč. Funguje to podle úplně
přesných zákonů, logických postupů. Takže přistupuju k věcem v životě tak, jak
jsou: hledám opravdový motivy svého fungování. U toho bych začal. To je podle
mých zkušeností nejlepší postup směrem k sobě, čištění mysli... Když držíme v
mysli mraky objektů - a my si toho kolikrát ani nevšimnem, protože jsme zvyklí
to tam mít - pak nemůžeme vzít další věc... Takže udělat si v tom pořádek:
"Nedržím já se něčeho? Neprezentuju něco sám před sebou? " Sám před
sebou zjistit, když se něco dotkne, když něco namíchne,
když něco osloví - tak se podívám, proč mě to oslovilo, co se
vlastně dělo v mý mysli? Co já si od toho slibuju? Co mi na to dělá dobře? Co
mě na tom rajcuje, co mě na tom vzrušuje, nebo naopak: co je mi na tom
nepříjemný, odporný? Co mi na tom vadí?... Co jsem to řekl, nebo jak jsem to
řekl, že z toho byl takovej ... Co v mý mysli mám nevyřešený, že mě v blízkých
vztazích potkávají takový věci? Tam, kde je mi fajn, to neřeším, tam to mám
vyřešený, ale tam, kde mě to bolí, kde je to palčivý, to je úžasnej materiál na
zpracování, k sebepoznávání. To neznamená, že vyhledám v mysli konflikty, abych
se na nich rajcoval! Hledám ty věci, který držím, a tím, že je pochopím -
"aha, já vlastně tohleto držím. Jsem schopnej a ochotnej to pustit? Myslím
třeba, že jo, a co tohle?... tohle ještě ne..." Ale vím ze zkušeností, že
když to budu držet, tak přijde někdo a řekne: "Dej mi to! " A já:
"Nedám!" (smích v obecenstvu) ... když jsem schopnej si
přiznat, že je to palčivý, že se toho držím, ale ještě je mi to drahý, když mám
nějakýho takovýho miláčka, je dobrý ho používat k tomu, abych zjistil o sobě
hrozně moc! A takhle jednu věc po druhý... a říkám si "Vždyť já vlastně
nemusím držet vůbec nic; všechno mám k dispozici a když potřebuju, tak si pro
to zajdu! Když budu hodně chtít, tak mě nic nezastaví, abych po tom šel a
dosáhl toho! A když jenom říkám "Já bych chtěl tohle, támhleto, tuhle, a
už dva roky, deset let bych se chtěl věnovat tomu a tomu..., tak zpětně můžu číst,
jakej ve skutečnosti o to mám zájem. Že jenom říkám, že to chci dělat.

Někdo chce poznat Boha: "Chci Ho poznat!!! Ukaž se mi!!!" Ale
to jsou jenom řeči! Jakmile bude schopenej pro Něho ztratit i sebe, tak ho
najde. Ale pak nemá čas o tom mluvit, nemá čas vůbec na nic jinýho. Každej to
zná, do nějaký věci se zahryznete a nemusíte o ní vůbec spekulovat. Jste do
toho ponořený prostě tak, že vás to pohltí, stáváte se tím a uskutečňujete
svoji představu. To je opravdovost.

Takže hledat v sobě mezi tím, co doopravdy chci, a tím, co říkám. To je podle
mě praxe naprosto použitelná, takzvaná duchovní praxe. Potom, co se uvolní tady
ty věci, když začnu mít touhu poznat Já nebo Prázdnotu, tak ji poznám... Nebudu
mít plný ruce nějakých tvarů, který mě budou od toho odtahovat a zabraňovat mi
v tom... Jaký postup k tomu povede, jestli se Jí odevzdám, nebo na sebe
zapomenu, nebo si Jí všimnu v běžným životě, už nebudu řešit... Ale mi nebudou
překážet tuny věcí, který bych měl pustit, protože se jich držím.

Když se pouští věci, je tu strach, že o tu věc přijdeme. Protože jsme ulpěli na
tom, že jsme někdo a že můžeme vlastnit. Že my jsme něco a svět je něco jiného,
my si z toho světa budeme brát, protože je to něco jinýho, můžeme vlastnit,
ovládat, obohacovat se, anebo můžeme mít strach z toho, že tím pádem můžeme
ztrácet. Že nám někdo může něco brát, že to, co je mimo nás, nás ohrožuje, bere
nám něco, proto to musíme dobýt, zničit, zabít, nebo uchopit, zachvátit... To
je mechanismus, kterej v mysli je funkční a říká se mu ego. V mysli funguje
tak, že nám dovoluje se omezit na tělo, větší nebo menší, takový nebo makový.

Když chceme fungovat ve fyzickým světě, tak potřebujeme fyzický tělo a
potřebujeme se do určitý míry na něj omezovat. Protože když se jím nebudeme
omezovat, život v těle pro nás nebude aktuální a nevím, proč bychom ho vůbec
používali. Takže to bych ještě neviděl jako potíž a v tomhle smyslu omezovací
princip mysli funguje naprosto harmonicky - až do tý doby, kdy to začne
přehánět."



Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz