51. Jak se zbavovat ulpívání na zážitcích?

"Někdy nám v tomhle směru paradoxně může víc posloužit pasivita než
aktivita. To se týká nejen zážitků, třeba duchovních vhledů, ale i
destruktivních závislostí - říkají tomu vasány. Tak nějak se nabízí bojovat
proti nim, vidím, že to je v kurzu a lidi to zkoušejí, ale to je prohraná
bitva, to je Don Quijot, boj s větrnými mlýny... 
Můžeme vyhrávat, jak dlouho chceme, potlačovat, přetlačovat 
- do tý doby, dokud nás to nepřetlačí.

My ale nemáme v našem životě a naší mysli jenom tohle. 
My si neuvědomujeme, že veliký procento toho v mysli 
je vlastně vyřešená záležitost. 
Je to stejný jako když se řekne Buddhova přirozenost. 
Řeší někdo z vás, že je támhle kamera, 
nebo že jsou tady zrovna tyhle světla? 
To neřešíte. Prostě - jo, je to tak. O nic víc v podstatě nejde. 
Jakýkoliv problém, pokud se na něj díváte tímhle způsobem, je vyřešenej.

Člověk zaměňuje vyřešení problému nebo nezaujatost za kontrolu nad
problémem. Snaha o kontrolu je nekonečnej boj a to je prohraná bitva. 
Je to vlastně rafinovanej tah funkce, který říkáme ego, 
je to taková bludička, co nás zavede do bažin. 
Když nás nemůže přemoct silou, 
tak nás zavede do místa, kde nás nechá utonout v bahně.

Ale když tu věc neřešíme, neznamená to, že my jako individuální bytost 
jsme chráněni od fyzických důsledků jakéhokoliv problému. 
Jsme chráněni od ulpění, od toho, aby nás pronásledoval, 
i když jím třeba musíme projít. 
Třeba musíme projít nějako trpkou, nepříjemnou, bolestivou zkušeností, 
ale když jí procházíme bez ulpění, procházíme jí tak, že se k nám nevrací. 
A dokonce tam může vzniknout skulina, že nás sice třeba zabolí, 
nebo nám ztrpčí život, ale my ji ve zdraví přežijem. 
Je to takovej přirozený, hladký průchod i toho v našich představách nejhoršího, 
zranění, nehody, včetně fyzický smrti, jakýkoliv citový tragédie a podobně 
- když to bereme tak, jak to je.

Když to řešíme, tak kromě možnosti, že to v sobě obsahuje nějaký nezbytný
utrpení, tak to k němu navalí ještě utrpení z tý spekulace, boje a zápolení, 
že se tomu chceme vyhýbat, chceme to kontrolovat, odrážíme to, odmítáme to,
 a ono se to k nám vrací. A místo jedný situace nám to přichází vlastně neustále.

Takže můžeme říct, že jak neřešíme věci, který opravdu neřešíme, tak ten
- řekněme - stav přenášíme na momenty, kdy cítíme tlaky, kdy nás to bolí... 
To bych viděl jako docela dobrou nezavádějící techniku. 
Protože ve výsledku, když něco neřešíme, tak to prostě neřešíme úplně stejně, 
jako to, že venku jsou zaparkovaný nějaký auta a chodí tam policajt a kontroluje, 
jestli mají zaplaceno. Teď to neřešíme.

Když máme ty svoje - já tomu někdy říkám "démony" - tak ti nás straší
všude a pořád. 
Ale takhle se to dostane na úplně stejnou úroveň 
jako nějaká banalita, která nás vůbec nezajímá... "
 

Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz