45. Co v sobě pozorovat?

"Obsahy mysli, stavy, pocity, a vidět, jak jeden se mění v druhej...
Můžeme ty věci pozorovat, jako že to do mysli vchází odněkud, vždycky něco
novýho, anebo se na to můžeme dívat tak, že sama ta věc se pořád mění a odnikud
nikam nic nepřichází. Stejně jako se mění obraz na obrazovce a působí na nás,
vyvolává v nás nějaký pocity, tak my potom zase zpětně - díky těm pocitům -
působíme na fyzikální realitu.

Vidíme, jak myšlenkový a fyzický svět jsou propojený v naší individuální mysli
a jak na sebe působí. Proto není zanedbatelný, co se děje v hlavě člověka, ve
spekulativní mysli. A proto je tam jakýmsi způsobem zodpovědnost za to, nakolik
se k věcem stavíme opravdově a nakolik ne, protože když se k nim stavíme
neopravdově, v iluzi a v našich přáních a představách, tak tím působíme zpětně
na ten fyzickej svět. To znamená, že někomu řekneme něco, co není pravda, i
když si myslíme, že to je pravda, jen jsme to nezpozorovali, začneme prosazovat
něco, co je k ničemu, protože máme představu o tom, že by to mělo bejt tak a
tak... Ale když se obrátíme dovnitř a budeme sledovat naše motivace a pohnutky,
tak to můžeme uklidit a reagovat jenom na to, co se ve skutečnosti v tom
fyzickým světě děje. Tam je takovej mechanismus - můžeme pozorovat: vidíme
třeba nějakou situaci, člověka nebo věc, a nějak to na nás působí. A praxe je v
tom, že sledujeme, proč to na nás takhle působí. Protože jsou i věci,
který na nás vůbec nepůsobí, jsme k nim neutrální, nic v nás nevyvolávají. Jsou
věci, který se nás víc nebo míň dotýkají, a jsou věci, který se nás dotýkají
hodně. A my můžeme sledovat, proč.

Místo abychom od toho chtěli utíkat nebo se před tím křižovali, nebo to
popírali a rychle tvrdili, že to tak není nebo že to je jinak, tak budeme
sledovat naše motivace. Protože ty motivace jsou často zatočený hodněkrát
dokola, na několik koutů. To znamená, že my třeba odhalíme nějakou lež sami v
sobě, nějakou falešnou představu, a myslíme si "Aha, tak tohle by to už
mělo vyřešit." A ono ne, problém pokračuje dál! Tak se k němu vrátíme a
zjistíme, že je to ještě jinak, že tam je ještě něco jinýho, a takhle to může
jít hodně dlouho. Opravdu hodně dlouho, věci můžou být opravdu zauzlovaný. Vy
si říkáte "Ano, už to klubíčko rozmotávám" - ano, klubíčko se
rozmotává a ten provaz je plnej uzlů, takže to je takováhle mravenčí práce...

Vidím cenu tady tý mravenčí práce v tom, že pronikám do struktury mysli. A
poznávám možnosti a tvary různých uzlů. Takže když jich udělám nějakou škálu,
tak začínám rozpoznávat další a nemusím je už třeba rozvazovat.
Protože mysl přesto, že v ní velmi silně panujou mechanický zákony, je víc
organická než mechanická,
může fungovat analogově i digitálně, takže když pochopíme modelově problém,
jsme schopni ho "rozpouštět" ve spoustě jiných oblastí naší mysli,
aniž bychom museli procházet tvrdě důsledkama našeho nechápání.
Prostě to rozpoznáme
"A jejej, tady vidím, je tu problém... to se srovná takhle a takhle, už to
znám".
Někdy ani nemusím udělat tolik, modelově to poznávám v mysli,
že si dělám trable jenom tím, že lžu sám sobě a ostatním.
Tak se nesnažím hledat viníky někde kolem, ale vždycky se ponořím do sebe a
hledám.
A když mi tam něco drhne, tak neřeknu "To nejde. Já už jsem se tomu
věnoval..."
Prostě v tuhle chvíli mi to nejde. Střílím mimo.
Ale protože to drhne, znamená to, že to tam je.
Nebudu říkat, že v motoru není písek, když ho slyším.
Nebudu říkat "To je takovej olej." (smích v obecenstvu). Jo,
je tam písek. Protože olej, ten zní jinak.
Takže v tom bych doporučoval důslednost."



Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz