Mysl v klidu a mysl v pohybu


"To, co můžeme pojmenovat jako jméno a tvar, je - řekněme - zformovaná mysl, projev mysli. Tady vzniká paradox, kdy můžeme vidět, že se mysl vyprázdní, když třeba jsme v hlubokým spánku, nebo jsme omdleli, kdy o sobě nevíme a není vůbec nic. Není tenhle vesmír, nejsme my, nejsou žádný citový hnutí - vůbec nic. Ta mysl - jestli nějaká je - je v klidu.
Jakmile se v ní začne něco hýbat, není to předmět, který by se tam odněkud vložil,
ale je to ona sama, která má tu vlastnost, že se může projevit jako pohyb.
Tím pádem se může projevit i jako předmět. Protože když si rozebereme předměty fyzickýho světa,
zjistíme, že to nejsou žádný předměty, ale že to je pohyb.
Je to jenom demonstrace sil, různejch poměrů sil. Když je toho víc, vzniká interakce..."