Otázka: Existuje tvor, ve kterém se po narození ego nerozvine?


 "Nemyslím; už jenom to, že se narodí, že má tělo, svou osobní mysl,
to v podstatě patří do funkcí ega. Protože je to omezení.
Je tam interakce v tomhle světě. Jsou věci, který bude preferovat,
a jsou věci, kterým se bude vyhýbat. I když to budou malinký neškodný věci.
Ale už je to selekce, už se něčemu dá přednost; takže ego tam je, ale není to ego,
který by chtělo... jít přes mrtvoly, aby naplnilo svoje představy.

Ego je možnost mysli.
Můžeme pozorovat, jak se z možnosti stane nutnost, anebo nevyhnutelnost.
Takže snažit se být co nejstřízlivější a nebát se toho, že mi nějaký duchovno uteče.
Naopak, začnu ho objevovat tam, kde ve skutečnosti je,
..a tak, jak ve skutečnosti opravdu je.
Je to opravdu mravenčí práce, to je na tom takový nechutný,
no... mravenčí práce v tý opravdovosti a upřímnosti k sobě samému;
tady mísíme veškerý náš potenciál - psychologický, filozofický, pracovní, mentální,
úplně celého člověka... a to kolem.
Všechno v sobě odráží všechno ostatní. Když budeme dostatečně opravdoví,
tak si vystačíme s minimem toho, co nás obklopuje, na to, abychom zjistili, jak to je.
Věci jsou takové, jaké jsou. Nic víc, nic míň ("zen").
Ego jim s oblibou dává hodnotu, kterou ty věci nemají.
Každý ví, jak na tom ve skutečnosti je; žije se něco úplně jiného, než je skutečnost.
Prostota mysli - žádná spekulace; tak, jak to je; dívat se na to, jaké to je,
a snažit se to vidět tak, jak to je.
 A když je někde nějaká spekulace, tak se na ni snažit podívat tím způsobem,
aby se dala rozložit a pochopilo se,  odkud bere zdroj svého života."

2) o našich snahách opustit některé svoje vžité postoje, kterých se snažíme zbavit,
snažíme se něco pustit, a ono to pořád nejde:
"Máme dojem, že jsme toho udělali hodně, a nic se neděje.
Když se člověk snaží upustit od něčeho opustit něco, a přitom nerozumí proč,
tak to neudělá. To rozebírání věcí slouží k tomu, aby získal řekněme jakoby oporu pro to,
aby to mohl pustit. Aby zjistil, že to, co se snaží držet,
vlastně nemá tu hodnotu, kvůli které to držel.
Že je vlastně zbytečný to držet.
Pokud někomu řeknu "pusť to!", tak on se začne snažit něco pustit,
začne vyvíjet aktivitu.
Kdežto když mu řeknu "snaž se pochopit, proč tu věc držíš",
tak on začne jakoby spalovat sám sebe,
začne spalovat zdroj toho nepochopení.
Když dojde k tomu, že pochopí, má mnohem větší šanci tu věc pustit.
Není nutný takhle to dělat, ale technicky je to dobře použitelný
- pro ty věci, který nejsme schopní pustit rovnou.
A naopak - jakmile těm věcem rozumíme a pustíme je,
nemáme sklon se k nim vracet.
Jinak ho to může třeba za deset let čapnout znovu a on zjistí,
že vlastně nic nepustil.
Můžeme zůstat v omylu, jak dlouho chceme.
Nikdo na nás neklade nároky.
Když se ale budeme tomu věnovat, budeme se snažit pochopit
proč se toho držíme (což není vůbec nutný, nikdo to po nás nechce!),
bude to svým způsobem fungovat.
To není diskuse o tom, že bychom něco měli; je o tom, co můžem."

Kontakt

ctyrystruny Mikulášovická 30
Mikulášovice
40779
777246931 stastnyjosef@seznam.cz